Americká speciální jednotka SWAT (dříve zkratka pro Special Weapons Assault Team, nyní je to Specials Weapons And Tactics) vstoupila do povědomí hráčů díky několikadílné sérii stejného jména na PC a posléze i docela povedeného filmu. Jde o jednotku speciálně vycvičených policistů, nejčastěji mívají na starosti osvobozování rukojmích, zatýkání a transport ozbrojených pachatelů a podobně (v naší republice je podobným ekvivalentem URNA (Útvar Rychlého NAsazení)). Jednotky SWAT najdeme v každém větším americkém městě (první byl zformován v Los Angeles). Jedno SWAT družstvo má pět členů - velitele a dvě dvoučlenné jednotky. A právě jednu takovou malou jednotku budete ve hře ovládat.Tato dvoučlenná jednotka se skládá ze střelce (se samopalem a granáty) a experta na výbušniny (ten má pouze pistoli). S těmito dvěma musíte zdolávat různorodé mise (například zachraňovat rukojmí). Jeden bez druhého se neobejdou. Střelec neumí odminovat dveře a pyrotechnik by s pistolí proti samopalům zločinců neměl moc velkou šanci
Drtivá většina z vás bude nepochybně znát historii okolo nového dílu SWAT, pokračovatele legendární série Police Quest. Po výtečném třetím díle z roku 1999 bylo ohlášeno pokračování jménem Urban Justice, jenže ve chvíli, kdy se hra objevila na E3 2002, diváci se jí prakticky vysmáli. Výsledkem několika odkladů bylo zrušení hry a ticho po pěšině. Až nyní se objevuje regulérní pokračování z dílny australských Irrational Games, kteří se v poslední době opravdu činí a chrlí jednu pecku za druhou - Tribes Vengeance se však prodávalo mizerně a Freedom Force vs. The Third Reich bude nejspíš čekat jen o něco málo lepší osud. SWAT 4 naštěstí z linie kvalitních her nevybočuje a možná by snad konečně mohli pracovití protinožci pořádně vydělat.
•Mise bez dějové spojnice, ale o to zábavnější
SWAT 4 je skutečně realistickou simulací práce elitní policejní jednotky se vším všudy, od neuvěřitelných technických pomůcek a nutnosti nezabíjet každého, koho uvidíte, až k pochopitelné absenci dějové spojnice mezi čtrnáctkou misí. Po té první, která funguje jako extrémně dobře navržený trénink a tutoriál, se vrháte do změti policejních operací, které spolu nemají nic společného a pokud k tomuto konceptu chováte skeptické myšlenky, rovnou je zahoďte. Lépe to autoři udělat ani nemohli.
Jednak v reálu zasahují elitní jednotky skutečně různě a těžko by šlo slepit dohromady nějaký smysluplný příběh, ale především je každá mise naprosto unikátní. Od jednoduchého zásahu v čínské restauraci, která funguje jako pračka na peníze, až po masivní akci ve výzkumném ústavu, kde se teroristi pokoušejí ukrást genetické vzorky, fungují mise jako samostatné celky, spojené jen základní taktickou kostrou a maniakálním smyslem pro detail.
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek
•Policejní brutalita není heslem dne
V duchu skutečných amerických SWAT týmů se ve hře převtělíte do role velitele dvou jednotek - červené a modré - obou po dvou členech, a musíte se vypořádat s vyhrocenou situací, kterou běžná policie nezvládá. Většinou jde o mise v interiérech, ale nechybí čas od času ani výlet ven. Vedle nepřátel se vyskytují bez výjimky v každé misi také rukojmí nebo civilisti, kteří musí do posledního přežít. Několikrát je záchrana rukojmích dokonce hlavním cílem akce, před níž se vám sice dostane velice dobře zpracovaného brifínku, ale jinak se nemusíte zabývat sáhodlouhým taktických plánováním ve stylu Rainbow Six. Stačí si zvolit vybavení, eventuálně vybrat bod vstupu ze dvou nabízených a jde se na věc...
Po splnění všech úkolů v dané misi jsou vám totiž přiděleny a případně odečteny body za celou škálu různých věcí. Maximum je 100 bodů a například za splnění mise hned naskočí prvních 40. Za hlášení zadržených nebo padlých, sbírání zbraní atd. se počítají další, avšak stejně snadno se dají body také odečíst. Nenahlášený zraněný kolega? 5 bodů dolů. Neoprávněné použití smrtící síly? To si dovolí leda tak vysloužilý pochůzkář nebo obdivovatel Bruce Willise, hezky 20 bodů pryč.
•Chcete si zahrát znovu? A pak ještě jednou?
Systém je vyvážený a férový, především však dává prostor nezvyklému odstupňování obtížnosti. Na nejlehčí úrovni není třeba získat ani bod, tudíž si klidně můžete chladit na nepřátelích žáhu a posílat je všechny do horoucích pekel. Normální obtížnost však již vyžaduje 50 bodů a jestliže se rozhodnete hrát jako elitní SWAT vůdce, musíte získat bodů rovnou 95.
Už tento systém sám o sobě zaručuje vydatnou možnost si zahrát již splněné mise znovu a pokusit se v nich dosáhnout lepších výsledků. Ještě lepší je však jedinečná vlastnost, kterou SWAT 4 oplývá - nepřátelé i rukojmí se objevují při každém hraní na jiných místech! Rozmístění není úplně náhodné, pro každou úroveň tipuji zhruba pět variant, které se náhodně střídají, rozhodně si však nezapamatujete všechny možnosti. Ačkoliv tedy trvá dohrání SP kampaně na normální obtížnost zhruba 12 hodin, dají se mise opakovat prakticky donekonečna a stále nabízejí něco nového.
•Intuitivní ovládání
Po splnění tréninkové mise přejde ovládání týmů do krve naprosto bez problémů a v pozdějších misích si budete už skutečně připadat jako zkušení velitelé. Pro veterány třetího SWATu je k dispozici klasické ovládací schéma, základem je však jeho grafická varianta. Stisknutím tlačítka vyvoláte kontextové menu, kde vyberete myší požadovanou akci, tlačítko pustíte a je hotovo. Z celkem komplikovaných akcí se tak stává otázka pár vteřin, například při vstupu do místnosti dvěma dveřmi zároveň týmy rozdělíte, jednomu přikážete vhodit slzný plyn a druhý následně vtrhne dovnitř. To vše pomocí zhruba čtyř kliknutí.
Kolegové dovedou na příkaz spoutat rukojmí i podezřelého, otevírat dveře paklíčem, výbušninou C2 i speciální brokovnicí, házet tři druhy granátů, kontrolovat situaci za rohem pomocí futuristické varianty zrcátka na tyči a mnoho dalšího. Plnění zdánlivě obtížné mise je leckdy prostě otázkou správného velení a logického postupu.
Příjemným přídavkem jsou externí kamery u týmových členů, ale také sniperů, kteří se v několika misích vyskytují. Snipeři vám hlásí aktuální situaci a pokud se objeví ve výhledu podezřelý, můžete bleskově převzít kontrolu odstřelovače a buď cíl zabít (naštěstí bez postihu), nebo mu třeba prostřelit loket. Je to fajn nápad a díky plynulému ovládání není obtížné jej i v praxi využít a usnadnit si tak postup.
•Vedle pušek i nesmrtící zbraně
Výzbroj i výstroj dává hráči enormní možnost výběru - samozřejmě jsou k dispozici 9mm samopaly s tlumičem i bez, karabina M4A1 a další hračky, které dovedou prostřelit i několik nepřátel za sebou, daleko častěji však budete lovit v revíru zbraní takříkajíc pacifikátorských. Jedna z předdefinovaných tříd se Pacifikátor i přímo jmenuje a jako primární zbraň nabízí upravenou pistoli na paintball, ovšem s pepřovými kuličkami, které cíl na chvíli vyřadí z boje.
Dále je zde elektrošok, pepřový sprej nebo tzv. nesmrtící brokovnice, která střílí místo broků fazole. Nikoho tak nezabijete, ale u nepřátel vyvoláte bolest, která je leckdy přinutí složit zbraně a vzdát se. Stejnou práci však odvedete i s dobře mířenou střelou do ruky nebo nohy. Poněkud kuriózně však způsobí pár střel do nohy obrněného nepřítele smrt - i přes matné vzpomínky na gymnaziální biologii vím, že jsou v nohou dost zásadní artérie, ale 
že by až tak?
Snížit sebevědomí nepřátel můžete řadou granátů, které jsou při vcházení do neprozkoumaných místností nezbytné. Slzný plyn je výborný, ale občas se objeví připravení nepřátelé s plynovými maskami, což dovede nepříjemně překvapit. Oslepující granát funguje univerzálně a ještě o něco lepší je Stinger, tříštivý granát s gumovými kuličkami uvnitř, které dovedou kohokoliv dosahu solidně rozhodit. Ještě před vstupem se vyplatí použít Optiwand, zmiňované elektronické zrcátko pro průzkum za rohem a pod dveřmi.
Samozřejmě není možné všechno tohle pobrat v jednom, čímž se znovu vracím k nutností kvalitního velení a spolupráce v týmu. Můžete umírat často a nečekaně, většinou je to však jen logickým vyústěním neschopnosti taktického plánování. Obtížnost misí je velice dobře odstupňována v tom smyslu, že v několika prvních si vystačíte se základy taktiky, načež se nároky postupně zvyšují, až při posledním úkolu budete již fungovat jako dokonale promazaný hodinový stroj. SWAT 4 není hrou pro netrpělivé, o to větší však nabídne satisfakci těm, kdo si dají práci a vniknou do všech jejích tajů.
•Dvojsečná umělá inteligence
Umělá inteligence je v zásadě vymakaná a chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na prohnanost nepřátel, kterým nedělá problém vás oběhnout a v nestřežené chvíli vystřílet celý SWAT tým. Na druhou stranu způsobuje právě AI paradoxně nejvíce problémů, které mi během hraní vadily. Ovládání je sice intuitivní a veskrze dobré, bohužel však chybí jasná klávesa pro zrušení posledního příkazu a pokud například zapomenete hodit do místnosti nejdříve granát, není cesty zpět.
Do očí hodně bije nedokonalý pathfinding, který má za následek, že kolegové nejsou schopní často obejít vás ani sebe navzájem, což vede jednak ke zbytečným zdržením, ale i groteskním situacím. Hned dvakrát se mi na začátku mise stalo, že mě jeden z kolegů říkal, ať mu laskavě uhnu z cesty, aby se mohl zařadit do formace. Zpočátku je to spíše úsměvné, ke konci však budete na všechny "Uhněte z cesty, šéfe" a "Stojíte na mém místě" zatraceně háklivý, to mi věřte. Stejně tak je nutné při vstupu do místnosti zcela uhnout z cesty, jinak se začne zbytek týmu ošívat.
Chvílemi se také chová tým až příliš benevolentně, byl jsem třeba svědkem toho, kdy jeden nepřítel dovedl v pohodě zabít dva policisty předtím, než třetí opodál konečně shledal za vhodné tasit zbraň a pálit. O něco menší problém spočívá v morálce civilistů, které musíte spoutat a zaevidovat, než se považují za "oficiálně zachráněné". Většina z nich hodí ruce k nebi po prvním varování, jiní se však odmítají podvolit i přes to, že jim do obličeje míří pět zbraní, které drží v ruce křičící ozbrojenci. Co to má ksakru znamenat? Vznikají tak tragikomické situace, kdy musíte rukojmí nejprve postříkat pepřovým sprejem nebo mu dát elektrický šok, než se od vás milostivě nechá zachránit.
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů
K rozumnému hraní je třeba disponovat opravdu hodně dobrým železem - na stroji s Athlonem 2800+, 1GB RAM a GF 6600GT šlo hrát v rozlišení 1280x1024 s plnými detaily takřka stále plynule, s 512 MB RAM však šel výkon dost znatelně dolů. SWAT 4 sice vypadá pěkně, ale jeho náročnost je krapet vyšší, než u srovnatelných moderních her.
Zvuky jsou realistické a jasné, zvláště hlasy postav stojí za zmínku. Když se rozkřičí naráz celý SWAT tým, je to skutečně pro morálku podezřelých dost solidní zářez. Nechybí dynamická hudba, jejíž atmosféra vždy sedne k právě hrané úrovni.
